MissExpat.cz

Pro většinu lidí je seznamování s objekty našeho zájmu (nevím jak se správně genderově řekne “opačné pohlaví”) velmi složité. Drtivá většina lidí pociťuje ostych a podvědomý strach z odmítnutí. A určitě v podstatě každý z nás toto zažil. Ale vy, co jste žili někdy v zahraničí, možná máte také jinou zkušenost. A to, že v zahraničí tento ostych částečně opadl a neměli jste takový problém někoho oslovit.

Je to tak. V jakékoli cizí zemi se totiž cítíme více anonymní a nezáleží nám tolik na tom, co si myslíme. Já jsem například pár let žil v USA a neměl jsem problém se seznámit s holkami z Asie a některá setkání měla i pokračování. Naopak čistě amerických holek jsem narážel. Čím to je? Jak to funguje v ČR?

Za vším hledej peníze! A u seznamování cizinců dvojnásob. Existuje ale několik skupin cizinců, kdy záleží na jejich financích, zemi původu, ale také s kým se seznamují.

1. Cizinci ze Západu
Ve většině případů mají dostatek peněz a navštěvují dražší kluby a bary (žádné čtverky na pivo). Zde mohou potkat hlavně ženy s vysokými nároky na peněženku. Pokud v drahém baru osloví cizinec českou ženu, tak ta si s ním minimálně dlouze povykládá. Už jen to, že jde např. o Němce, Francouze či Angličana je dobrým předpokladem, že bude mít prachy. Pokud jde o Rusa, tak si žena velmi rychle chce udělat představu o jeho majetku.
Když to shrneme, tak západní cizinci nemají příliš problém se v ČR seznámit s českou ženou.

2. Cizinci z Východu
Ti mají vždy problém. Česká žena předpokládá, že zde pracují za pár korun v dělnické profesi a nejsou moc při penězích. Což je ostatně často pravda. Potkat takového chlapa v drahém baru, tak budou velmi opatrné. Tito cizinci-pracovníci proto u nás žijí obvykle v partě mužů a do našeho života příliš neproniknou. A nemají ani moc šancí zabodovat u žen v té čtvrté cenové.
Když to shrneme, tak východní cizinci mají problém v ČR navázat vztah s českou ženou.

Pár příkladů z praxe. Bratr pracoval v Holandsku. Neměl problém se seznamovat s holkami z práce (ČR, SK, Polsko, Bulharsko). Ale u holandských holek neměl šanci. Byl z východu a tedy jej automaticky braly jako chudého.
Naproti tomu, kamarádka mé manželky potkala svého manžela v pražském baru. Začali se bavit anglicky, ale moc se jí nechtělo s ním mluvit. Pak přišla na to, že je Němec a tak se s ním sešla znova. Teprve po x-tém rande začaly hrát roli i další faktory jako porozumění, společné zájmy a názory apod.

V poslední době často skloňovaná otázka. Jsme nebo nejsme rasisti? Z hlediska soutěže MissExpat jsme, protože soutěž se nedočkala žádného zájmu českých občanů. Ale vzhledem k tomu, že o ní není zájem ani mezi cizinci, tak to nutné nemusí nic znamenat. Lidé spíše mají plné zuby podobných soutěží. Bohatě stačí soutěž česká miss, která i tak má mizernou sledovanost a v podstatě nikoho už nezajímá (podobně jako třeba Český Slavík, který úspěšně spěje ke zrušení).
Nezájem o tuto soutěž tedy dán rasismem nebo strachem z cizinců a podobnými nesmysly, kterými nás krmí neziskové organizace. Ale prostě nezájmem o tento typ soutěží. Jako národ nejsme žádní rasisté a xenofobové. Jen máme určitou historickou zkušenost, kdy nás podrážely a využívaly země zleva i zprava. Nejraději tedy máme rádi náš vlastní prostor a pokud nám sem nikdo neleze, tak jsme spokojení. Ostatně, česko se taky nikomu nikam nevtírá, na rozdíl od mocností. Tak není důvod, aby se zbytečně někdo hrabal k nám.

Vyhlášení ročníku 2012 sebou neslo i několik negativních ohlasů. Jednak to byli odpůrci imigrace, kteří nám psali spoustu nenávistných emailů. Obvykle proto, že pořádáme soutěž pro uprchlíky, černochy, muslimy atd. Zkrátka blbečci kteří se nikdy nedostali dál než na konec vlastní ulice.
Server cilichili nás zařadil mezi nejpitomější soutěže miss (viz. zde http://cilichili.cz/blog/18-nejpitomejsich-soutezi-miss-pro-zensky/). Takže podle nich je miss expat na stejné úrovni jako miss bohemians, miss kuřačka nebo dokonce miss kompost. Už jste někdy viděli tak pitomé soutěže?
Bohužel jsme nedokázali soutěž rozšířit a mezi cizinkami rozdmýchat zájem o soutěž. Jedním z důvodů je nastavení naší společnosti vůči cizincům. Většina dívek chce mít klid a nechce být veřejně známou osobou. Což účast v užším finále rozhodně je.
Na druhou stranu jsme získali spousty popularity a zájmu u známých internetových magazínů. Hodně se psalo o našich porotcích. Třeba tehdy velmi oblíbený Tomio Okamura, který nabídku hodnotit krásné cizinky velmi rád přijal. Tehdy jsme poznali, že proti cizincům nic nemá. Ale nesnáší nelegální imigraci. Mnoho lidí ho však dnes nechápe a připnuli mu cedulku extrémisty.
Další známou osobou v porotě byla Taťána Kuchařová. Miss world a vícemis ČR. Ta se na hodnocení velmi těšila i přes tlak bulvárních plátků, které ji porotcování v soutěži daly pěkně vyžrat.

Organizátorem soutěže Miss Expat – VOLBA NEJKRÁSNĚJŠÍ CIZINKY V ČESKÉ REPUBLICE je agentura g-company.

,,Domov není místo, kde bydlíš, ale místo, kde ti rozumějí. – Christian Morgenstern’’

Pocit domova buď máme, anebo nemáme. Dobře se cítíme tam, kde máme někoho, kdo nás má rád a kdo nám rozumí. Mít někde svůj domov, je jednou z nejdůležitějších věcí na světě. Když opustíme svou rodnou zemi, je pro nás velmi těžké si nový domov vytvořit. Navíc se po určité době může vynořit i naléhavá otázka návratu. Důvodů k odtržení od vlastních kořenů může být mnoho od touhy po lepší životní úrovni přes studia, práci, lásku, ale také v mnoha případech i nutnost záchrany vlastního života. Všechny ženy, které přišly do naší republiky, musely projít procesem složitého přivykání odlišným společenským zvyklostem a všem dalším nárokům, které sebou imigrace přináší. Ač bariéry a rozdílnosti jsou někdy velmi viditelné, existují univerzální hodnoty vnímané stejně ve všech národech světa. Vnesme do našich životů toleranci a nechejme se na chvíli unést kulturní a sociální rozmanitostí, která nás může v mnoha směrech obohatit. Nechme promluvit ženskou krásu, která nás od nepaměti inspiruje a přitahuje.

Projekt Miss Expat Czech Republic má za cíl:

• přispět ke zvýšení sociálního a kulturního povědomí české společnosti vůči cizincům studujícím a pracujícím v České republice
• přispět k jejich začlenění do české společnosti a ke vzájemnému porozumění
• přispět k pomoci chápat integraci jako nepřetržitý oboustranný proces sociální interakce
• přispět k alespoň částečnému odbourání zažitých předsudků vůči cizincům a získat povědomí o důvodech migrace na příkladu konkrétních osob.

Cílovou skupinou projektu jsou ženy cizinky pocházející z různých kulturních prostředí, kde je postavení ženy v rámci rodiny i společnosti vnímáno odlišně, než je tomu u nás. Právě možnost přiblížení jejich kulturní, společenské a genderové odlišnosti je samotnou podstatou našeho projektu. Projektu, kterým bychom rádi odlehčenou formou umožnili nahlédnout mladým lidem do intimního světa příchozích, kteří měli své důvody proč přišli a proč zde zůstali.
Součástí projektu volby Miss Expat bude také výstava portrétů dívek a jejich životních příběhů.

Soutěže krásy jsou populární po celém světě. Do absurdna je to vyvedené ve spojených státech, kde jsou oblíbené soutěže krásy maminek s holčičkami či samotné holčičky. Ty jsou upravené do vzhledu modelek a místo na pět, vypadají na dvanáct, patnáct let. V česku je soutěží méně. Jde zejména o missky různých sportů či zájmových sdružení. Jedna z těch zajímavějších je Miss Expat. Tedy nejkrásnější cizinka žijící v ČR. V roce 2012 se ukutečnil první a bohužel i poslední ročník. Proč se nekoná další, pořadatelé odmítli uvést (pravděpodobně nezájem ze strany sponzorů).

Ročník 2012 byl tzv. nultý a příhlásilo se pouze 52 dívek. Podmínkou bylo, že dívka musí mít cizí občanství, ale v čr studovat či dlouhodobě pracovat. Nesmí být vdaná a mít děti. Věk byl omezen na 18 – 27 let. Dana Gregorová, ředitelka společnosti, která soutěž organizuje, tyto podmínky stanovila na základě zkušeností ze zahraničních soutěží podobného typu. Gregorová také zmínila, že soutěž je určena hlavně pro cizinky z jiného kulturního prostředí. Hlavně ze zemí, kde je žena vnímána jinak (pozn. redakce: toto je politicky korektně řečeno. Na rovinu se jedná o země, kde se z ženou jedná jako kusem hadru..). Cílem je pak sdružení dívek z různých kulturních zázemí a jejich vzájemné potkání. Navíc je možné přiblížit veřejnosti životy těchto dívek a pohnutky, které je vedly k přestěhování do České republiky. Z původních 52 dívek zůstalo ve finále 12 nejzajímavějších.

Do finále postoupilo 12 různých národností z 12 zemí. Porotci se tedy jistě museli držet výběrového klíče, aby z jedné země nebyly vybrány dvě dívky. To samo o sobě je diskriminační kritérium a je tak trochu v rozporu s účelem celé soutěže. Samotné výsledky nejsou důležité a je škoda, že soutěž nepokračuje dalšími ročníky.